Miloš Winkler:
Poslední Inka
Staré Peru je zemí legend. Jedna z nejneuvěřitelnějších vypráví o zvláštní zahradě, která zdobila hlavní město říše Inků - nejmocnějšího, největšího a nejlidnatějšího státu, jaký dokázali američtí Indiáni vytvořit. Zlatá zahrada – pokud opravdu existovala – byla tedy nejfantastičtějším dílem lidských rukou. Zlato bylo symbolem bohatství velké říše Inků a zlato také vedlo k jejímu pádu.
Inkové vynikali jako stavitelé. Jejich cesty, mosty, chrámy a pevnosti vzbuzují právem údiv ještě dnes. Je toho ještě mnoho, co bychom mohli o říši Synů Slunce říci, ale snad bude lépe, přečtete-li si o ní v této etapové hře.
Příčinou pádu této obrovské říše bylo zlato. Připluli Španělé vedení Franciscem Pizzarem. Byl to muž nevalného charakteru, původně pasák vepřů. Ten v roce 1532 dobyl lstí město Kachamarku a zajal třináctého Sapa Inku Atawalpu, kterého o rok později dal popravit.
Boj však neskončil. Indiáni se nechtěli tak snadno vzdát cizincům. Mnoho jich odešlo do nepřístupných hor, kam se za nimi Španělé nedostali. Zde, vysoko v horách, vybudovali nová města a pevnosti. Na příkrých svazích hor obdělávali svá terasovitá políčka. Postavili také nové královské město, které nazvali Vilkabamba.
Naším heslem nechť je staroperuánské úsloví: „Ama Manča, Noka Inka!“ (Nestrachuj se, já jsem Inka).
Zatím nebylo nalezeno žádné hodnocení
