„Zemřel mocný panovník Ramesse II., jehož tělo spolu s klenoty, které si přál mít po smrti stále u sebe, bylo převezeno do mumifikační dílny „vabet“, neboli do božské síně Anupovi. Aby duše zemřelého mohla dále žít, musí být zachována jeho tělesná schránka.
Jaké však bude překvapení Egypťanů, kteří se přijdou s panovníkem rozloučit při posledním pozemském obřadu, když zjistí, že mumie i s částí svých klenotů před zahájením obřadu zmizí… Tradice praví, že je nutné se s každým zesnulým rozloučit a do věčného života přes posmrtný soud ho vyprovodit. Náš panovník se ještě za svého života chybně domníval, že čím více skarabů si nashromáždí a s sebou do posmrtného života vezme, tím lépe se mu bude po smrti dařit. Každý si však na svoji poslední pouť může vzít jen jediného skaraba, který je mu na místo srdce položen.“
Na tábor všechny děti přijíždí pokud možno v bílých tričkách, dospělí v egyptském oblečení (v bílém, NE jako panovníci!). Vedoucí a praktikanti jsou oblečeni jako Egypťané – včetně potištěných šátků a límců (jako jediní v barvách svých oddílů). Po příjezdu dětí tyto vítají ve městě Piramesse a děkují jim, že se přišly rozloučit se zesnulým panovníkem Ramessem II. Dětem přidělují límce a šátky, které jsou předem po obvodu potištěny egyptskými obrazci (každý oddíl má jinou barvu a jiný obrazec) dle předchozího „tajného“ rozdělení do oddílů.
Kněžky a osobní strážci si všechny Egypťany (děti) odvedou, ubytují a provedou je po staroegyptském městě Piramesse (seznámí je s tábořištěm, se spaním, hygienou, pitím, stravováním…; upozorní je, kam mají dávat odpadky apod.).
Zatím nebylo nalezeno žádné hodnocení
